Napoleonské války zanechaly v Klatovech stopu i mnoho desetiletí po smrti posledního Francouze, který naplnil velmocenské ambice této země. Jeden z francouzských vojáků po službě nejen v armádě francouzské, ale i rakouské, zakotvil v Klatovech. O jeho úmrtí referoval Šumavan v únoru 1879 :
Stařičký Francouz Louis Imé, po Klatovech obecně známý, zemřel zde ve středu 5.února u věku 98 let. Veterán tento měl život jak dlouhý tak i pohyblivý zajímavý, což platí zvláště o té jeho době, než se octl v Klatovech. Narodil se v Lutichu v Belgii, kdež otec jeho byl koželuhem a zámožnějším měšťanem, v letech revolučních, v roku 1781. I v letech kmetských zachovával ještě živé upomínky na hrůzy revoluční a zvláště dokládal, že vychován byl bez náboženství i beze školy; skutečně neuměl také čísti ani psáti. Odveden byv v 16. již roce k vojsku Napoleonovu účastnil se válečných tažení Napoleonových do Španěl a do Italie; později octnul se v Německu vždy jako voják Napoleonův. Kdy rozhovořil se o Napoleonovi- a to muselo býti po francouzsku, neboť česky nikdy se pořádně nenaučil- tu zdálo se, že sešlý kmet ožívá znovu a slabé jeho oko na okamžik aspoň zaplanulo leskem. Napoleona ctil jako hrdinu a zaslechl, jak potřeni byli Francouzi od Prušákův, pravil: „Kdyby byl živ Napoleon ,ten by jim byl ukázal“ Nemálo si na tom zakládal, že s Napoleonem I. mluvil. Tak prý stál jednou na stráži a tu k němu přišel Napoleon a odstrčiv jej řekl: „Jdi stranou!“ Zdál se býti kusem onoho gardisty francouzského, jemuž Bérangér v jedné písni klade v ústa tato rouhavá slova: „Mon Dieu, sanslui je ne peux croire en toi“ – „Bože, bez něho (Napoleona) nemohu věřiti v tebe.“ Octnuv se v zajetí rakouském po bitvě u Aspru (bitva u Aspern-Essling 21-.22.5. 1809, první porážka Napoleona na pevnině) vstoupil do vojska rakouského, kdež také dosloužil. V poslední době vojenské své služby byl posádkou v Klatovech pluku švališvarů (lehcí dragouni), který ležel zde v letech 1820. V Klatovech se pak také usadil a provozoval zde zároveň oženiv se pilníkářství , řemeslo, jemuž se byl ve svém rodišti naučil. Do rodiště svého nikdy více se nevrátil. Lidé francouzsky znající anebo aspoň znáti se domnívající rádi hovořívali s Francouzem, který až do posledních let mluvil frančtinou dosti správnou, nikoli patois. Nejednou se stalo však, že nemohl si vzpomenouti na ten či onen význam a nemálo ho hnětlo, že že zapomíná jazyk svůj mateřský. Na stará léta, zvláště když zemřela mu manželka, nemoha pracovati klesal vždy více a více v bídu, až konečně byl odkázán jen na dobročinnosť veřejnou. Dobrodincem skutečným byl mu zdejší občan Karel Peklo, u něhož vetchý stařec denně snídal a obědval. I zdejší spolek veteránův opětně udělil mu všemožné podpory a vystrojil mu také skvostný pohřeb, na kterémž se celý spolek i s hudbou súčastnil. Četa dragounů šla před rakví nesenou zdejšími vysloužilci, na nichž skvěly se emblemy starého vojína. Za rakví pozorovali jsme p. majora a velmi mnohé důstojníky, činné i neaktivní poddůstojníky a jiné šarže vojenské. U hrobu bylo mu stříleno z hmoždířů i pušek. On byl poslední z Francouzův, které osud zahnal do Klatov; jiný Francouz, bývalý minister (kuchař) před několika lety již zemřel zde v týchž trudných okolnostech jako Louis Imé.
Kdysi se objevila v médiích informace, že zakladatel rodu známého automobilového závodníka Lopraise byl původně také francouzský voják, který zůstal na Moravě. Každopádně zajímavý server http://www.kdejsme.cz/ neuvádí žádného nositele jména Imé v ČR.
Žádné komentáře:
Okomentovat