KATEGORIE

pátek 29. března 2013

85 let od otevření krajského soudu v Klatovech I.


První červencový den tohoto roku uplyne 85 let od otevření významné klatovské instituce – budovy krajského soudu. I když v průběhu let byla působnost soudu „degradována“ na okresní úroveň, připadá mi vhodné připomenout toto výročí. V prvním příspěvku se budu věnovat komplikovaným přípravám, které předcházely otevření soudu, tématem druhého dílu bude samotná budova.



e celkem známou skutečností, že Klatovy byly už v 18. a 19. století (v letech 1751-1850) sídlem krajského úřadu. Působil zde tedy i krajský soud. Po správní reformě v roce 1850 byl kraj zrušen, Klatovy a okolí byly včleněny pod působnost kraje plzeňského. Samozřejmě tímto administrativním krokem ztratilo město na prestiži, o ekonomických ztrátách souvisejícími z odchodem relativně movitých úředníků ani nemluvě..
I když sídlem kraje už se Klatovy (ve smyslu samosprávy) nikdy nestaly, o znovuzřízení krajského soudu bojovali předsatvitelé města další tři čtvrtiny století – a podařilo se.
Zvýšená snaha o zřízení krajského soudu v Klatovech ze strany obecní rady a zastupitelstva je patrná především v devadesátých letech 19. století, i když Klatovy byly vytipovány jakou budoucí sídlo krajského soudu již v roce 1874.
Pro lepší představu je nutné připomenout, že území bývalého okresu Klatovy tehdy „pokrývaly“ okresní soudy v Klatovech, Plánici, Sušici, Kašperských Horách a Hartmanicích. Téměř výhradně německý byl poslední soudní okres - Nýrsko. Při plánované reformě soudního řádu (jeho součástí byly i změny v působnosti krajských i okresních soudů) v roce 1896 se tak proti zřízení krajského soudu v Klatovech vyjádřovali především pošumavští Němci z Neuern a okolí. Žádali včlenění do německého soudního kraje ve Stříbře (!), o jehož zřízení se tehdy také uvažovalo. I sídlo okresního soudu bylo pro mnohé obce velice atraktivní, není proto divu, že o jeho zřízení měly (v případě ustavení krajského v Klatovech) zájem Chudenice, Janovice nebo Kolinec. Největší naděje byly ale přisuzovány Strážovu, zastupitelé tohoto města svým usnesením z ledna 1896 dokonce již přislíbili vystavět na své náklady soudní budovu.
Nejednalo se pouze o vyšší soudní instanci, okresní zastupitelstvo prostřednictvím svého člena známého klatovského právníka JUDr. Karla Hostaše navrhovalo reformovat, resp. rozdělit klatovský soudní okres na dvě části. Důvod byl zřejmý, jeho obvod patřil mezi nejrozsáhlejší a hlavně nejvíce zalidněné v Čechách. Hranicí mezi oběma okresy měly být silnice mezi Horažďovicemi a Domažlicemi vedoucí přes Klatovy. Nově vzniklé okresy by byly téměř na chlup stejně lidnaté s 15.000 obyvateli. I přes všechny naděje k žádnému zřizování nových soudů v roce 1896 nakonec nedošlo.

 Agenda ck. okresního soudu v roce 1889.
Znovu se rozběhla diskuse na toto téma o tři roky později – v roce 1899. O zřízení nových krajských soudů jednal zemský sněm Království českého poprvé v dubnu tohoto roku.
Pro úplnost, soudní reforma z roku 1899 měla přinést vznik ještě dalších čtyř krajských soudů: ve Slaném, Karlových Varech, Trutnově a Litomyšli. Z tohoto výčtu uvažovaných sídel soudních krajů je patrné, že některá města byla před sto dvaceti lety poněkud významnější než dnes....
Vládní návrh se znovu odvolával na rozhodnutí sněmu z roku 1874, který předpokládal reformu soudnictví v Čechách. Znovu také předestřel konkrétní plán na vytvoření krajského soudu v našem městě. Do jeho územní působnosti měly spadat okresy: Klatovy, Nýrsko, Kdyně, Plánice a Domažlice (původně pod plzeňským soudem) a z obvodu krajského soudu v Písku měly být „vytrženy“ okresy Horažďovice, Sušice, Hartmanice a Kašperské Hory.
Nový klatovský soudní obvod měl mít přes 170.000 obyvatel a rozlohu 27.72 myriametrů (1 myriametr = 100 km²). Zemský sněm oslovil všechna okresní zastupitelstva, kterých by se měla změna týkat. Námitky projevily pouze okresy Nýrsko a Hartmanice. Hartmaničtí souhlasili pouze v případě, že v rámci reformy nebude zřízen jiný německý krajský soud v rozumné vzdálenosti. Nýrské okresní zastupitelstvo preferovalo připojení k německému soudu, představitelé jednotlivých obcí tohoto okresu naopak souhlasili s novým sídlem, v případě, že nové soudy se budou zřizovat na teritoriálním základě, nikoli národnostním.
Jiným případem byly Domažlice. Ačkoli c.k. okresní hejtmanství vydalo stanovisko pro připojení ke krajskému soudu v Klatovech, zásadně proti se postavilo město Domažlice a okolní obce. Argumenty měly povahu zpochybňování propojení Domažlic a Klatov, především v hospodářských otázkách. Je evidentní, že roli zde sehrála regionální řevnivost mezi oběma městy. Domažličtí se asi těžko smiřovali s faktem, že za posledních sto let význam jejich města značně poklesl, zatímco u Klatov tomu bylo spíš naopak.
Při projednávání celé záležitosti v plénu zemského sněmu 2.5. 1899 se poslanec okresu Nová Kdyně Černý jasně postavil proti připojení okresního soudu v Domažlicích k nově zřizovanému v Klatovech. Na závěr svého projevu zahrál na „chodskou notu“: „Nejsem nijakým nepřítelem Klatov, ale tvrdí-li se, že byly Klatovy od roku 1751 do roku 1850, již městem krajským, dovoluji si podotknouti, že neohrožený vůdce a zastánce práv chodských Kozina byl souzen v Plzni. Již v roce 973 uvádí (v Domažlicích pozn. aut.) se župní hrad a v roce 1318 a 1331 za panování krále Jana Lucemburského držán zde sněm zemský.“
Bitva o soud se odehrávala i na mediálním poli. Šumavan se pochopitelně vysmál projevu poslance Černého, například poukázal na fakt, že Kozina byl souzen a popraven v Plzni již v roce 1685, tedy tři čtvrtě století před založením kraje v Klatovech. Klatovští novináři také obsáhlým materiálem odmítli „propagandu“ konkurenčního Posla od Čerchova. Došlo dokonce na porovnávání časové dostupnosti a ceny za cestu z Domažlic do Plzně, resp. do Klatov. Dojezdová doba byla až na jednu výjimku kratší do Klatov, i ceny jízdenek byly příznivější než do Plzně.
Zemský sněm naokonec schválil vládní návrh (tedy bez Domažlic), do Klatov přišla okamžitě poté celá řada blahopřejných dopisů a telegramů, například od hraběte Taafeho z Nalžovských Hor.
Rozhodnutí zemského sněmu mělo bohužel pouze doporučující charakter, takže ani po této komplikované anabázi nedošlo k zřízení krajského soudu v Klatovech.

 
Během rozpravy k zřízení nových krajských soudů v roce 1899 vystoupil i JUDr. Karel Baxa, pozdější pražský primátor a přední odpůrece politiky TGM. Klatovský krajský soud nijak nezpochybnil, zabýval se spíše národnostními aspekty zřízení soudů v Karlových Varech, Trutnově a ve Slaném. Tyto národnostní problémy zřejmě zapříčinily, že nové soudní kraje nakonec nebyly zřízeny.

Myšlenka na jeho založení byla resucitována po vzniku ČSR v srpnu roku 1921, kdy mělo na základě vládního nařízení č. 277 dojít po více než sedmdesáti letech k znovu usídlení krajského soudu v Klatovech. Spolu s ním zde mělo být zřízeno i krajské státní zastupitelství.
Nový soud měl mít pod sebou okresy Klatovy, Kdyně, Nýrsko, Plánice, Sušice, Kašperské Hory a Hartmanice. Kverulanti z Domažlic z před třiceti let tentokrát nebyli do kraje zahrnuti, stejně jako Horažďovice.
Zpočátku vše probíhalo poměrně poměrně hladce, v letech 1924-27 vznikla budova nové instituce zhruba na místě bývalého Podšibenského mlýna. Zajímavé bezesporu je, že financování stavby neslo na svých bedrech téměř výhradně město.
Zbývalo to nejdůležitější-obsadit nový úřad soudci, což se záhy ukázalo jako značný problém. Krajské soudy v Písku a Plzni vyzvaly své soudce, aby se přihlásili k (dočasné) službě v Klatovech. Zájem byl ovšem nevalný, resp. žádný. Proto se celá záležitost dostala až na pořad jednání Národního shormáždění a jeho ústavo-právního výboru, který připravil návrh speciálního zákona, který by umožnil „převelení“ (nedoborovolné) čtyř soudců z Plzně a tří z Písku do Klatov na dobu šesti měsíců. Nesoudcovského personálu se zákon netýkal, tito zaměstnanci mohli být přeřazeni na základě ustanovení jejich služebního řádu.



 Razítko c.k. okresního soudu v Klatovech z roku 1896.


Problém tkvěl v tom, že dle některých poslanců byl onen zákon v rozporu s principem tzv. „nepřesaditelnosti“ soudců, který byl ganrantován v § 99 tehdy platné ústavy. I proto se při prvním čtení návrhu 1. února 1920 strhla poměrně zajímavá diskuse. Proti návrhu vystoupil významný sociálně-demokratický poslanec a primátor Plzně Luděk Pik. Zpočátku připomněl (a měl bezesporu pravdu), že otevření soudu bylo naplánováno na 1. dubna a tedy problém s obsazením soudcovských míst je nanejvýš akutní. Dále poukazoval na zmíněný problém s přesaditelností soudců, její eventuelní uskutečnění by ohrozilo soudcovskou nezávislost. Kritizoval také ministerstvo spravedlnosti, když poukázal na fakt, že Klatovy spadají do III. třídy činovného, zatímco Plzeň do II. třídy. Jinými slovy- plat soudce v Plzni byl vyšší než v Klatovech, a proto není divu, že na výzvu ministerstva nabízející místa u nového soudu se nikdo nepřihlásil. Ve svém projevu ke členům sněmovny také upozornil na „drahotní poměry“ v Klatovech, konkrétně řekl
Z bytu z něhož platí v Plzni nejvýše 1200 až 1500 Kč, budou muset platit více než 4000 Kč (v Klatovech – pozn. aut)“ No, tady asi pan poslanec trochu fabuloval.
Svého projevu také využil k tomu, aby ilustroval neutěšené personální poměry na plzeňském soudě. Tabulkově by zde mělo působit třicet soudců, reálně je jich však pouze dvacet šest a to ještě chtějí čtyři z nich „ukrást“ Klatovy. Pik dále argumentoval obrovským nárůstem agendy plzeňského soudu, za posledních patnáct let (od roku 1913) narostla o 250 %. Dále demaskoval další trik se zaměstnanci, kterého se dopouští ministerstvo na soudě v jeho městě. Panoval zde i absolutní nedostatek pomocného personálu, tato situace byla řešena náborem „volontérů“, asi dvaceti dobrovolníků – čerstvých absolventů střední školy, kteří zde pracovali bez nároku na mzdu. Jako správný socialista připomněl, že tyto praktiky přebírají i leckteré firmy a dopouští se tak „velikého hospodářského bezpráví na úřednickém dorostu“
Jako řešení situace obsazení soudcovských míst navrhuje Pik nejprve vypsat konkurs na tato místa, až v případě jeho eventuelního neúspěchu umožnit dojíždět několika soudcům z Plzně nebo Písku, ale zároveň jim vyplácet kromě mzdy ještě zvláštní diety, kterými budou „materiálně odškodněni“. Zároveň doporučuje, aby byla služba v Klatovech zařazena do vyšší třídy „činovného“. Požaduje také postavení zvláštního činžovního domu s levnými byty pro zaměstnance soudu a aby byly novým úředníkům uhrazeny náklady na stěhování. Tyto návrhy vtělil spolu se svými sociálně-demokratickými kolegy (kteří jeho projev ocenili potleskem) do rezoluce, kterou předložil ke schválení.
Na angažmá Luďka Pika v této záležitosti, která se týkala čtyř soudců a maximálně desítky nižších soudních úředníků, je patrné, že mu nebylo zatěžko „kopat“ na půdě parlamentu za obyvatele svého města, i když přímo se jednalo o VIP osoby, tedy soudce. Zajímalo by mě, jak by asi bojovali dnes naši zástupci (dokonce ze stejné strany) v podobné situaci - Ing. Látka nebo Bc. Jakubčík.

 Takto se snad v Klatovech nikdy nesoudilo. I když... Humoristické listy 1919 (!)
aopak spíše vládní návrh podpořil svým o něco smířlivějším vystoupením opoziční národní socialista, právník Karel Moudrý (1881–1948). Pikovu rezoluci označil jako „plácnutí do vody“, i když mu dal za pravdu, že životní náklady v Klatovech rostou. Dále navrhl ve vlastní rezoluci zvýšit činovné v Klatovech všem úředníkům, nikoli pouze soudcům.
Posledním řečníkem k této záležitosti byl zpravodaj zákona Dr. Daněk. Doslova rozbil argument neústavnosti zákona, který „přesadí“ soudce. Podle § 99 ústavy je tato možná, pokud je časově omezená a souvisí s organizačními změnami soudů. Připoměl také Pikovi, že jeho strana pro ústavu v tomto znění hlasovala. Pikovy argumenty o neúnosném množství případů u plzeňského soudu smetl ze stolu s tím, že logicky po zřízení klatovského soudu a odtržení několika soudních okresů od Plzně této agendy ubude. Problém s bydlením personálu odmítl s tím, že o toto je již postaráno za běžné ceny.
Zákon byl nakonec schválen 20.3. 1928 v původním znění, Pikovi rezoluce byly smeteny ze stolu, ministerstvo ovšem přislíbilo řešit problém s nižším činovným v Klatovech. Nakonec byli jmenováni i soudci nového krajského soudu, byť není zcela jasné, kteří z nich šli do Klatov nedoborovolně. Tři ze soudců sloužili původně na místním okresním soudě: vrchní rada Hugo Učík, rada Bohumír Baugartner a okresní soudce JUDr. Jiří Burghuaser. Celkový stav doplnili „přespolní“- Josef Vlasák a František Nosek z plzeňského soudu, JUDr. Jaroslav Jetmar z Bíliny, předseda okresního soudu v Milevsku JUDr. Josef Hajský a Otto Taušer z okresního soudu v Kralovicích u Plzně.Státními zástupci byli jmenování JUDr. Antonín Tichý a JUDr. Karel Tausch.
Součástí agendy soudu také bylo vedení obchodního rejstříku – v novém kraji tak bylo zapsáno, resp. přeneseno celkem 334 firem – 187 z nich bylo vlastněno jednotlivci nebo veřejnými společníky, 8 společností s ručením omezeným, 5 akciových společenství a 134 společenstev. Plánováno bylo také při otevření soudního areálu přemístit do nové věznice přibližně 40 trestanců z Plzně a dalších 20 z Písku.
Původně navržený termín zahájení činnosti soudu, tedy1. března se vzhledem k průtahům ohledně dosazení soudců nepodařilo dodržet. Až 29. března 1928 vydalo ministerstvo spravedlnosti vyhášku, kterou stanovilo počátek činnosti soudu na 1. června 1928, k slavnostnímu otevření pak došlo ještě o měsíc později. Od rozhodnutí o zřízení instituce do začátku jejího fungování tak uplynulo téměř sedm let.
O samotné budově a jejím slavnostním otevřením přinesu příspěvek později.

Žádné komentáře:

Okomentovat