KATEGORIE

pátek 22. července 2016

Mercandinovy sady I.

Již skoro 170 let slouží Klatovanům k odpočinku velký městský park neboli Mercandinovy sady. Sám je mám spojeny především s návštěvami v devadesátých letech sice populárních ale značně obskurních diskoték u místní restaurace Kolonáda. Historie tohoto místa je samozřejmě mnohem bohatší. V minulých měsících také skončila již druhá etapa revitalizace parku, která by snad po úplném dokončení mohla oživit poněkud zašlou slávu sadů.




Jak jsem již naznačil, procházky v parku si užila celá řada generací Klatovanů. Sady byly založeny z popudu krajského hejtmana Františka hraběte Mercandina, jehož jméno dnes nesou, v letech 1842-1850. Optikou dneška je skoro neuvěřitelné, že větší část peněz nutných na vybudování parku pocházela z výtěžků nejrůznějších kulturních akcí pořádaných za tímto účelem. Jako místo pro vybudování budoucího parku byly vybrány obecní pastviny v lokalitě zvané „V ráji“ mezi „sobětickou“ silnicí a cestou do Běšin a a dále do Eisensteinu.

Projekt sadů zpracoval zahradník ze schőnbornského panství v Dolní Lukavici Josef Pfister. Dle pozdějších zpráv se jednalo o zkušeného zahradníka, ale bohužel se mi nepodařilo dohledat informace o jeho dalších projektech. Pomáhali mu ještě zahradníci z Obyc a z Chudenic Míšek a Blumenschlegel. Není divu, oba zmiňovaní se zřejmě starali o zámecký park (Obytce), resp. Americkou zahradu (Chudenice). V Mercandinových sadech se mísí 2 styly parkových úprav – pravidelný francouzský před Kolonádou, anglická „divočina“ ve zbytku sadů. Na vlastním budování pracovali především dělníci z chudenického panství, kteří zde pod vedením zahradníka Václava Chvojky vysázeli více než 130 druhů dřevin a keřů, které darovali majitelé okolních panství.
 
K mobiliáři parku neodmyslitelně patří čtyři alegorické sochy představující jednotlivá roční období rozmístěné u oválu u Kolonády. Původně byly majetkem barona Sturmfedera z Hrádku u Sušice. V roce 1867 byly dopraveny do Klatov a složeny v Kolonádě. Bylo totiž nejprve třeba získat peníze na zakoupení podstavců. Několik let se pořádaly v parku koncerty místní hudby klubu ostrostřelců, jejiž výtěžek byl posléze použitý právě na instalci soch. 
Asi nejzajímavější sochou je „Aurora“, barokní plastika naproti kolonádě, na jejímž podstavci je latinský nápis „Vznešená jitřenko, zvěstujž svými růžovými ústy vděčnou paměť obce klatovské zakladateli tohoto sadu velezasloužilému předsedovi klatovského kraje Františku hrabě Mercandinovi. Založeno 1850.“
V polovině šedesátých letech 19. století byl jmenován dozorcem parku místní zahradník Michael Bullman, který se zasloužil o instalaci tabulek, ke každému ze stromů a keřů v parku, na kterých byl uveden jejich název češtině, němčině a latině. Jak uvádí Dr. František Švec, autor publikace Vlastivěda Klatovska, v knize vyjmenovává vzácnější dřeviny: 4 magnolie, liliovník, jinan (Ginkho), gymnocladus, kaštanolisté duby, douglasky, limby, vyjmutovky, tisy, zeravy, škumpy, pajasany, platan, kanadská jedle atd. Je třeba vzít do úvahy, že kniha je z roku 1927- předpokládám, že od té doby se skladba stromů v parku značně změnila.
 
Nedílnou součástí klatovských městských sadů je rybník, který leží u vstupu z Vídeňské ulice, čí spíše dnes už od „kruháče“. Rybník o rozloze 1,5 ha byl zřízen v počáteční fázi zakládání parku – v roce 1842. Jeho součástí je i umělý ostrov, na kterém je další socha - „Dívka s růžemi“ od sochaře Viléma Glose. Zajímavé bezesporu je, že totožnou sochu lze také nalézt na místním hřbitově – jako součást náhrobku Karly Spalové, dcery restauratéra z nádražní restaurace Ondřeje Spala. Glos byl také autorem pomníku legionářům a padlým klatovským občanům v I. světové válce, který stával právě u vstupu do parku. O tomto sousoší jsem zde již několikrát psal, proto se o něm nebudu již dále šířit.

Rybník měl nejen dekorační, a řekněme odpočinkovou funkci, ale sloužil i jako chovný. V roce 1889 tak zde byly vyloveny ryby v hodnotě 100 zlatých. Jako zdroj ledu ho koncem 19. století využíval nedaleký parostrojní pivovar Russ. V roce 1890 tento fakt kritizoval místní Šumavan. Redaktoři navrhovali, aby (po uplynutí smlouvy s pivovarem) byl rybník rozdělen na dvě poloviny. Jedna z nich by měla být využívána jako zdroj ledu pro místní živnostníky a druhá, rozdělená znovu na poloviny, by měla sloužit k bruslení – jednak zdejšímu Bruslařskému kroužku a druhak místní chudině. U rybníka (nebo na ostrůvku) byl v té době přenosný pavilon, Šumavan tehdy navrhoval postavení stálého.

Trvalým problémem rybníku byl relativní nedostatek vody, o kterém se také tu a tam v místním tisku psalo. Proto mě nijak nepřekvapilo, že i v loňském roce, kdy k tomu bezesporu přispělo i extrémní sucho, bylo třeba čerpat vodu z Drnového potoka.

Nevím, jak dnes, ale pamatuji si, že před lety na rybníku v parku žilo několik labutí. Z novinové zprávy uveřejněné v roce 1925 v časopise Šumavan vyplývá, že tehdy na rybníku žila labuť jedna a městský radní Robert Zýka s tím chtěl něco udělat: „Sdělil jsem ctěným interesentům a sběratelům na zakoupení druhé labutě, že nabídnut byl ku koupi pár jednoročních labutí za 800 Kč. Když jsem však s touto firmou o koupi vyjednával, bylo mi odpověděno, že firma labutě nemá, ale má nabídku pěkných exemplářů z Německa v ceně 2000 Kč za pár. Tuto nabídku nemohl jsem ovšem akceptovati, ježto na zakoupení labutě sešlo se málo darů. Abych celou věc náležitě osvětlil, dovoluji si pp. interesanty a milovníky našich sadů, aby laskavě se sešli v neděli 5 t.m. o 2. hodině odp. v restaurační místnosti hotelu Bílá růže ku poradě a způsobu zakoupení nového páru labutí.“

Tak snad dopadl labutí crowdfunding dobře.

Další charakteristickou součástí parku je populární Kolonáda. Na klatovské poměry poměrně netradiční stavba vznikla v roce 1844 a již o počátku se zde počítalo s restauračním provozem. I Kolonáda zažila ve své historii období, kdy měla takříkajíc „na kahánku“. O tom svědčí i novinová zpráva z roku 1940: „Kolonáda v Mercandiniho sadech, která již několik let je v neblahém stavu, utrpěla letošními mrazy tak velice, že levá strana jejího průčelí musela býti podepřena sloupky tak, aby se nesřítila. Je nutno provésti řádnou revisi stavu jejího zdiva, hlavně čelné strany a provésti potřebné opravy. Jinak za krátký čas tak schátrá, že nebude možno více ji opraviti.“

Zdá se, že veřejný apel v novinách zabral – již v létě 1940 se objekt dočkal opravy.

K další rekonstrukci pak došlo na přelomu osmdesátých a devadesátých let, současnou podobu dostala stavba v roce 2009. Poněkud roztřesená fotografie pochází z roku 1929.
Podoba parku se samozřejmě v průběhu desítek let měnila. Vznikaly a mizely i nejrůznější stavby. Pravděpodobně v 90. letech 19. století vzniknul za Kolonádou skleník a domek správce parku. Polohu skleníku (na snímku) ukazuje mapa z počátku sedmdesátých let. Také zde prý do 70. let fungovala ve vlastním objektu jakási malá ZOO, kde byli k vidění plazi, rybičky další „havěť“.

V parku byl u břehu Drnového potoka údajně i tzv. haltýř, tedy jaká si dočasná sádka na odchov ryb. Ty pak pravděpodobně mířily právě do parkového rybníčku.
Park také pamatuje řadu vichřic, které s sebou samozřejmě vždy nesly větší či menší zkázu rostoucích dřevin. První zásadní větrnou pohromou byla zřejmě „legendární“ vichřice v říjnu 1870, která způsobila, že „ v městském parku nejkrásnější stromy polámány, tak že běda se na to podívat“. Další velkou pohromou pro park byla i vichřice právě před devadesáti lety - v roce 1926 (viz ilustrační snímek) . V pozdním létě v neděli 12. září se po horkém dni strhla obrovská bouře doprovázená vichřicí. Zatímco v roce 1870 zasáhla vichřice celou Šumavu, v tomto případě se jednalo o více lokální záležitost. Každopádně silný vítr za sebou nechal značné škody a to především právě v městských sadech. Některé vysoké, téměř stoleté stromy byly vyrvány ze země i s kořeny, jedna za soch (Zima) bxyla doslova přeražena a shozena z podstavce (pravděpodobně padajícím stromem). Nechme promluvit Šumavan, který jako vždy, přinesl tklivý a téměř literární popis stavu parku po vichřici: „..při prohlídce městských sadů po nastalé katastrofě bylo nám velmi teskno pohlížeti na zničenou přírodní krásu; připadalo nám to tak, jako bychom přišli ve válce na místa bojiště, kde strašlivá dělová střelba vykonala svou zhoubnou zkázu“ O velkém štěstí mohli hovořit účastníci dobročinného fotbalového zápasu, který se odehrával na nedalekém hřišti S.K. Klatovy (v místě, kde dnes stojí OC Kaufland). Před pohromou se hráči a diváci skryli v šatnách a pokladně, odkud vítr utrhl střechu, poražena byla i vstupní brána se stožáry a část dřevěné ohrady. Lidi mačkající se v šatně také ohrožovaly stromy podél hřiště, nakonec ale všichni bouři přežili bez úhony. Sám si pamatuji i vichřici na jaře roku 1990, která dost poškodila lesopark Hůrka, předpokládám tedy, že i v parku zanechala stopy. A asi každý si vybaví škody, které (nejen sadech, samozřejmě) způsobil hurikán Kyrill v lednu 2007.

Park, resp. jeho spodní část také vždy ohrožovalo rozvodnění Drnového potoka, ostatně naposledy se tady vylil před měsícem – v sobotu 25. června.
V podstatě od počátku existence parku se v místním tisku žehralo na jeho neutěšený stav. Např. již v roce 1874 byl park upravován. Došlo například k opravě rybníka, vysázeny byly nové stromy, např. střemcha (Prunus padus) nebo keře z rodu spirorea. Novému osázení však bylo ovšem vytýkáno, že uvedené stromy a keře nebudou v dospělosti dosahovat stejné velikosti. Kritika také směřovala směrem ke stavu parkových cest, které nebyly upravovány. Pisatel celou „akci“ hodnotí výmluvně: „S pochvalou zaznamenáváme to co první krok k zlepšení zacházejících sadů, však doznat musíme, že nechá se přes koleno zlomit za jeden rok to, co za mnohá léta zanedbáno bylo“.

K dalším úpravám Mercandiniho sadů dochází v roce 1897 a provádí je městský zahradník Josef Fiala za podpory a odborného dohledu vrchního správce městských sadů Františka Spory. Pánům Janu Cafourkovi a Ignáci Osvaldovi je pak svěřen dozor nad parkem. I tak se zde dle zpráv v tisku odehrávají drobné krádeže, mizí dříví, zahradnické nástroje a také samotné květiny, které zloději dokonce prodávají na trhu v centru města.

V letech 1912-22 fungovala při městském úřadu komise, která měla naplánovat zásadní rekonstrukci sadů. Rozhodně se tedy žádné práce nedělaly bez rozmyslu. K dílčím úpravám nakonec došlo v roce 1925, kdy byl park na jaře důkladně vyčištěn a byly zde vysázeny nové stromy a keře. V plánu bylo označení zajímavých dřevin tabulkami s jejich názvy, aby „mládeži školní poskytla by se příležitost, aby seznámila se s mnohými kuriositami, o nichž se ve škole učí, široká veřejnost pak by byla správě sadů jen vděčnou, kdyby nápisy byla upozorněna, jaké znamenitosti v oboru květeny naše sady chovají“

Teprve výše zmíněná vichřice v září 1926 byla impulsem pro významnou obnovu parku. Nejprve bylo třeba odstranit poškozené stromy, např. velký topol vedle Kolonády. Jako konzultant pro obnovu sadů byl vybrán inspektor ovocnictví v ČSR a ředitel Schwarzenbergských sadů pan Šimon. Nově vysazené stromy dodala lesní školka v Hluboké nad Vltavou. Malou exkurzí do historie úprav či vylepšování parku nekončím tento příspěvek náhodou. V minulých cca dvou letech se Mercandiniho sady dočkaly poměrně rozsáhlých změn a další je ještě čekají. Připravuji zhodnocení této revitalizace z mého pohledu a předem přiznávám, že jsem z ní poněkud rozpačitý. Každopádně velice bych uvítal vaše komentáře a postřehy k nové podobě parku zaslané ideálně e-mailem na klatoviny@gmail.com. Děkuji.

Autorem fotografií s vodoznakem je Ing. Rudolf Bílek.


Žádné komentáře:

Okomentovat